Anglický nábytek ( 18st.) aneb Bůh ochraňuj královnu

 

Anglický nábytek

Tak tento rok ( 2012- pozn. webu) měl červotoč Sir Woodworm, Lord of  Dresser velký zážitek.
Z pohodlí své skrýše v historickém šatníku se mohl potrhat smíchy, když spatřil starou dámu,
jak si před zrcadlem nasazuje pitoreskní červený klobouček a zkusmo na sebe mává. Vzhledem k věku Sira Woodworma je ovšem nutné omluvit jeho zapomnětlivost tváří, když nepoznal svojí královnu Alžbětu II, která se strojila na oslavu 60. výročí své vlády. Možná za to mohl ten klobouček.
Snad by se dalo namítnout, že nejenom červotoč Woodworm, ale i běžný člověk by se mohl té neobvyklé postavičce v kloboučku zasmát, nicméně většinou se tak neděje a nakonec není se co divit, když jde o první dámu britské monarchie. Není radno smát se babičce, za kterou stojí
mašinérie průmyslu a armády jedné z nejvlivnějších zemí světa.

Sira Woodworma tedy neodvezou do Říčan k odčervení jen proto, že se stal inventářem
Buckinghamskeho paláce a směje se potichu. Sex Pistols se na svém koncertě v den královnina výročí roku 1977 smáli nahlas a při rvačce s policií, která se strhla po jejich písni God Save the Queen, dostali pendrekem za vyučenou.
A Sir Woodworm by se pro svojí sklerózu zeptal: „A proč se nemám smát?“
„Inu, to máš tak: za prvé, babičkám by ses kvůli kloboučku smát neměl, ježto garderoba každého osobní jest věcí a potom, když už se ti chce vysmát se někomu, vyber si někoho slabšího. Zkrátka smát se Jejímu Veličenstvu královně Alžbětě II, vládnoucí šestnácti státům
Commonwelth Realm, se nevyplácí!“
Ale abychom to trochu upřesnili – tak kde se tu vzala tak mocná dáma ?
A protože Sira Woodworma by zajímal především chutný nábytek spojený s její historií,
podívejme se na to blíže.

Andy Warhol a královna

Spojené království Velké Británie a Severního Irska – ostrovní království na okraji Evropy, vykročilo ze své průměrnosti na cestu ke koloniální říši v osmnáctém století za vlády Jiřího II,
kterému se podařilo za pomoci mohutné námořní flotily získat nadvládu nad oceány a rozšířit panství říše po celém světě, včetně 13 amerických kolonií na východním pobřeží., území Kanady a Indie.
Bohatství plynoucí z těchto území posílilo vliv a moc Spojeného království a jeho výsadní postavení jako nejsilnější světové velmoci trvalo až do konce devatenáctého století.
Zaváděním mechanizace výroby a rozvojem velkých manufaktur Velká Británie jako jedna z prvních zemí v Evropě vstoupila do Průmyslové revoluce a zmocnila se vedoucí úlohy mezi industrializovanými zeměmi.
Po průmyslové revoluci a porážce Napoleona v napoleonských válkách se Britská říše stala nejvýznamnější velmocí tehdejšího světa. V dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace. Byla tak největším „státním“ územním celkem v historii.

Během devatenáctého století hrálo Spojené království významnou roli při rozvoji parlamentarismu, mimo jiné díky fungujícímu systému vícero politických stran a rozšíření volebního práva.
Vyvrcholením prosperity britského impéria bylo tzv. Viktoriánské období - jako období vlády
královny Viktorie od června 1837 do ledna 1901. Byla to doba průmyslových inovací a rozvoje vzdělané střední třídy britské společnosti.
Ona dáma v klobouku, které se Sir Woodworm tak smál, je v historii Spojeného království druhou panovnicí, která dokázala vládnout 60 let. Tou první byla již zmíněná královna Viktorie, za jejíž éry se Britská říše stala rozhodující silou moderních dějin jak v politické, ekonomické, tak kulturní oblasti. Vliv Spojeného království Velké Británie na život a umění 18. a 19. století byl proto zásadní.

„A jak to bylo s tím nábytkem ?“ zaslintal Sir Woodworm.

„No milý červotoči, je jasné, že koloniální bohatství, které umožnilo Spojenému království stát se světovou mocností, následně ovlivnilo i rozvoj bydlení a výroby nábytku, tož tak poslouchej, jak to bylo dál“.
Finančně silné měšťanstvo Anglie 18. století, usilovalo o vytvoření pohodlného bydlení, avšak provedení nábytku se ubíralo jiným směrem, než tou dobou populární kontinentální
rokoko. Rokoko a jeho přepychový styl se v Anglii nikdy neujalo. Bohatý anglický podnikatel tehdejší doby preferoval spíše pohodlnost a útulnost obytných prostor, než okázalý palácový přepych obvyklý na evropském kontinentě. Od honosného rokoka se anglický nábytek lišil hlavně svojí jednoduchostí.
Na provedení typického anglického nábytku 18. století, měli významný vliv především čtyři slavní angličtí návrháři – Chippendale, Adam, Sheraton a Hepplewhit.

Thomas Chippendale

 

Robert Adam

 

Thomas Sheraton

 

George Heppelwhite

 

 

Základní surovinou, která umožnila těmto výrobcům realizaci jejich náročných návrhů byl především kvalitní mahagon, ceněný pro svoji tvrdost, hustotu vláken, a snadnou leštitelnost.
Kvalitní mahagon dovážený hlavně ze střední Ameriky dal nakonec celé této historické etapě i název: „Age of mahogany“ – věk mahagonového dřeva.
Tato módní vlna využití a obliby mahagonu trvala téměř celou polovinu 18. století a tvary vytvořené tehdejšími nábytkáři jsou dodnes napodobovány.
Z nejvýraznějších znaků, které se objevily jako novinky můžeme jmenovat například –prohnutou nohu „cabriole leg“, zúžené zádové opěradlo zdobené bohatými křivkami u sedacího nábytku, nebo windsdorská židle s nadčasovým a dodnes využívaným konstrukčním řešením.
Počátek 18. století byl ve znamení slohu Queen Anne (vládla 1702-1714), jehož vliv trval celou první polovinu 18. století a z něhož později vycházel sloh gregoriánský, nazvaný dle čtyř králů Jiřích, postupně vládnoucích v té době. 

Nejvýznamnějším představitelem pozdního pojetí slohu Queen Anne z kterého vzešlo specifické anglické rokoko byl  Thomas Chippendale (1718-1779).

       

Thomas Chippendale  s tipickým  tvarem výplně opěradla jeho slavných židlí a křesel

           

První katalog nábytku

Chippendale dokázal přetvořit styl francouzského rokoka v jeho typicky anglickou odnož. Jednalo se o „umírněné“ rokoko s čínskými a gotickými prvky, avšak použitými pouze jako drobné dekory. Chippendaleův nábytek se vyznačoval noblesní jednoduchostí a byl určen k pohodlnému bydlení. Proslulost tomuto tvůrci zajistilo vydání knihy „The gentleman and cabinet maker´s direktor“.Publikace obsahovala mědirytinové tisky návrhů nábytku a šlo vlastně o první formu katalogového prodeje. Tato kniha výrazně ovlivnila nábytkovou tvorbu tehdejší doby a zůstává inspirací dodnes. Došlo k rozmachu výroby nábytku různého druhu od sedacího, stolového po lehací. Výrazným vývojem prošel stolový nábytek - vznikaly oblíbené sklápěcí, odkládací, hrací a toaletní stolky a psací stoly. Velké šatní skříně byly vystěhovány z obytných prostorů a byly nahrazeny rozlehlými zasklenými knihovnami, sekretáři a komodami.

Vzory z katalogu  ve zřetelné inspiraci čínskou kulturou 

V tipickém provedení čínských vzorů opěradel a područek

 

 

Rokokový model slavných Chippendalových židlí - opěradlo s prohnutím tzv.bíčí šíje ( inspirace Činou) , noha -tzv cabrio leg - dráp svírající balonek.

Méně typický model 

Méně častá vyrianta s delfíní hlavou u paty nohy - opraveno Restaurátorskou dílnou Říčany

Interiér  řešil Chippendale komplexně

 

Knihovny se vedle židlí a křesel staly poznávacím prvkem práce homese Chippendala - výplně doplňoval od gotických prvků kružeb a lomených obloků po klasicisní geometrické tvary. 

V současném podání je stále interier ve stylu Thomase Chippendala vrcholem stylovýc prostor 

V následujícím období klasicismu se tvorba anglických návrhářů, stejně tak jako v období rokoka, ubírala vlastním směrem, orientovaným především na jednoduchost a účelnost nábytku.
Na práci Chippendalea navázal Thomas Sheraton (1751 – 1806).

 Náčrtník pro výrobce nábytku a čalouníkyZřejmá inspirace Katalogem T.Chippendala zařadila T.Sheratona mezi nejvýznamější designéry nábytku v anglii 19.st.

Jasné antické tvary s Anglickou elegancí    

 

Interiér v podání Thomase Sheratona - klasicisní ornamenty a tvary inspirované starověkou antikou

 

Tipické tvary a vzory opěradel a židlí T.Sheratona

 

Jeho nábytek se tvarem přibližoval nábytku ve stylu Ludvíka XVI, avšak bez složitých dekorů. Sheraton úspěšně pokračoval v navrhování drobnějšího stolkového nábytku s kruhovými a oválnými deskami a rozklápěcích čtvercových stolků.

 

K dílu Sheratona byly svým uplatněním rovných ploch a přímých linií blízké návrhy
George Hepplewhitea ( ? – 1786 ), který se proslavil vydáním svého díla „Cabinet-maker and Upholsterer´s Guide“ – „Rádce uměleckého truhláře a čalouníka“.

 

 Rádce pro výrobce nábytku a čalouníky od George Heppelwhita

 

Ladné a střímdmé tvary George Heppelwita , zřejmé zejména na sedacím nábytku

Knihovna se stala charakterem celého slavného období 18.st. v Anglii

 

 

Současná inspirace interiérem Georga Heppelwhita

 

Podobně jako byl Chippendale svojí tvorbou významný pro první polovinu osmnáctého století, tak pro druhou polovinu se určující osobností nábytkářství stal anglický
tvůrce Robert Adam ( 1728 – 1792 ), který spolupracoval se svým bratrem Jamesem ( 1730 – 1794 ). Jejich přínos byl natolik výrazný, že jejich jménem je označován další anglický styl 18. století – styl „Adam“.

Tvary inspirované antikou s ornamenty typickými pro Roberta Adama 

 Jedno z nejznámějších křesílek Roberta Adama v kombinaci etruských a starořímských ornamentů a barev

Jeden z návrhů R.Adama

Provedeno v praxi na zámku Oersteley, kde se nachází sbírka etruského umění

Altán se zimní zahradou dosvědčuje fakt , že Robert Adam byl stějně jako invenční interiérový návrhář , tak také osobitý  zkušený architekt 

 

Robert Adam přenesl svoji fascinaci antikou do originálního pojetí klasicismu, v jehož duchu
tvořil své odlehčené nábytkové návrhy. Z jeho díla je cítit protestantská střízlivost, přísnost tvarů a elegance a logika výstavby. Na všechny druhy svého nábytku aplikoval antické ornamenty a často pomalovával dýhované plochy pestrými tóny. Interiéry vytvořené Adamem vynikaly lineární přesností a elegancí.

 Jedna z vil od Roberta Adama v neopaladiánském stylu 

 

Po francouzské revoluci se na kontinentě prosadil Napoleonův empír, ovlivněný Napoleonovými taženími v Egyptě. Anglickou odpovědí na tento směr byl styl zvaný regentský, jehož představitelem byl Thomas Hope ( 1769 – 1831 ).

Hopeho práce byly výrazně inspirované architekturou starověkého Říma, Řecka a Egypta.

 

Jeho nábytek vynikal strohou formou a byl zdoben aplikami ze zlaceného bronzu. Mezi zdobnými prvky se vyskytovaly egyptské sfingy, palmové listy, etruské palmety a liktorské sekyry.

Interiér v návrzích Thomase Hope

„Tak to by pro přehled stačilo červíku Woodworme, a teď si po tom zaškolení můžeš sám vyzkoušet, co že za dobrotu to zrovna žvejkáš. A výběr máš veliký v tom vašem Buckinghamu – šest set pokojů a nábyteček anglický i francouzský a kdyby ti to už nejelo, tak se můžeš pustit do rámu od Rubense, nebo Rembranta. Tož dobró chuť.“