Selský jídelní stůl

V tomto článku se budeme věnovat práci Restaurátorské dílny Říčany (facebook). Ukážeme si jak restaurovali jídelní stůl z měkkého dřeva.

 

Původní stav

 

Na stole je vidět, že už má lecos za sebou. Několik vrstev barvy a všechny se loupou. Deska prasklá, se zářezy, záseky a stopami po vrtání, na rohu s uraženou lištou. Čelo šuplíku zlomené, část chybí. Vnitřky šuplat vhodné leda k chovu slepic. Stůl zpevňován dodáváním hřebíků do spojů. Nohy od spoda odřezané po napadení červotočem. Prostor na nohy mezi lubem stolu a klasickou výškou thonetky tak zůstává jen pět centimetrů.

 

 

Obr.1: Čelní pohled na stůl před opravou.

Obr.2: Horní pohled na stůl před opravou.

 

 

Obr.3: Stůl má zkrácené nohy, aby se předešlo šíření červotoče.

Obr.4: Deska je podélce rozeschlá a jsou na ní patrné hluboké vrypy.

 

 

Obr.5: Barva se notně loupe.

Obr.6: K odštípnutí lišty došlo zjevně již před posledním nátěrem desky.

 

 

Obr.7: Stůl je se svou výškou 68 cm nejen nepohodlně nízký...

Obr.8: … ale navíc mezi židlí a lubem zůstává prostor jen zhruba 5 cm.

 

 

Obr.9: Šuplík má uražené čelo, kování zatřené barvou, ale zejména vnitřek už potřebuje nějaký zásah.

 

Sundavání barvy

 

Žádaná výsledná podoba stolu je v přírodní, mořené, povrchové úpravě. Proto musíme sundat všechny vrstvy barvy a to včetně zbytků původního fládru. Nátěrové hmoty na koze stolu nereagují na běžná rozpouštědla, jako louh, ketony a odbarvovače. Sejmeme je tedy postaru seškrábáním cidlinou. Naproti tomu deska šla ketonem umýt na dřevo.

 

 

Obr.10: Kozu stolu bylo třeba oškrábat. Na horní straně je část už oškrábaná, ve středu je původní fládr, na spodní straně jsou ještě všechny vrstvy barvy.

Obr.11: Deska stolu nešla umýt louhem (vyčištěné kolečko), keton však však tuto barvu rozpustil až na dřevo (omytý roh).

 

Rozebrání

Konstrukce stolu se časem rozlepila a byla neodborně zpevněna. Hřebíky a podobným spojovacím materiálem. Bohužel ty se těžko odstraňují bez dalšího poškození okolního dřeva a to zejména toho měkkého, restaurátoři je proto nevidí rádi. Podobně deska byla k lubům skrze svlaky místo kolíčků připevněna kusy kovových prutů různých průřezů. Prasklina v desce byla zajištěna plechy přišroubovanými k oběma stranám. To vše je během restaurování třeba odstranit.

 

Obr.12: Deska je místo kolíků dřevěných připevněna ocelovými. Místo odvrtání je přeřežeme.

Obr.13: Prasklina v desce je vyztužena ocelovými plechy.

 

Obr.14: Stůl je rozebraný.

Nohy

 

Při rozrážení kozy stolu jsme zvolili možnost raději ji rozrazit bez vyndání hřebíků v čepech. To sice vedlo ke značnému poškození dlabů v horní části nohou, ale po jejich slepení nezanechalo prakticky žádné známky po tomto zásahu, čemuž by nešlo zabránít, pokud bychom se tyto hřebíky pokoušeli vytáhnout.

Krom toho bylo třeba nohy nastavit zpět na původní výšku doplněním spodní odříznuté části nohou.

 

 

Obr.15: U běžně rozlepeného stolu je možné čep lubu z nohy vyrazit.

Obr.16: Bohužel toto jsou důsledky „slepení“ viklajcího se spoje hřebíkem. Naštěstí máme všechny části rozbitého spoje.

 

 

 

Obr.17: Nohu je tedy třeba obratem slepit, dokud máme všechny díly.

Obr.18: A to vše ještě třikrát.

 

Obr.19: Nohy pak bylo třeba nastavit soustruženým dílem, který nohu doplní jak do požadované délky, tak i tvarově.

 

Deska

 

Deska byla seschlá s prasklinou v celé délce. Tu jsme využili k dosazení materiálem k nastavení šířky desky zpět na požadovaný rozměr. Původní stůl měl lištu jen ze tří stran a nově má stát v prostoru, takže je třeba ji dodělat i zezadu. Stejně jako bylo třeba doplnit uraženou část lišty. V přidaném pruhu materiálu je třeba obnovit ze spodní strany svlaky. Značně poškozenou desku je třeba celou výrazně obrousit a zbylé nedostatky vytmelit. Posléze se nasadí zpět na původní svlaky.

 

 

Obr.20: Desku bylo třeba nastavit na šířku o to, o kolik se seschla, plus přidat materiál na lištu ze zadní strany stolu.

Obr.21: Vlepený materiál je třeba zarovnat s původní deskou a ze spodní strany obnovit svlak.

 

 

Obr.22: První broušení, deska napůl obroušená. Už teď je rozíl patrný.

Obr.23: Příliš hrubá poškození je třeba před závěrečným broušením přetmelit. Tmel v barvě budoucí povrchové úpravy zajistí ve výsledku minimální nápadnost.

 

Obr.24: Ulomenou lištu v rohu bylo třeba citlivě odříznout a vysadit novým smrkem.

Obr.25: A dotvarovat do původního tvaru.

 

Šuplíky

 

Na jednom šuplíku je třeba dosadit odlomenou část čela. Doplněný materiál je třeba opatřit chybějcími rybinovými ozuby. Šuplíky rozrazíme, obrousíme, vytmelíme a slepíme zpět dohromady. Dna šuplíků je třeba prořezat podél hlubokých prasklin a doplnit materíálem na požadovanou šířku. Můžete si všimnout, že na rozdíl od většiny šuplíků je směr let podél, ne napříč.

Pojezdy pod šuplíky byly dlouhodobým používáním výrazně prodřené a navíc napadené červotočem. Poškozené části jsme vyměnili, navíc jsme je nahradili tvrdým dubovým dřevem, které by mělo předejít poškození v budoucnu.

 

 

Obr.26: Doplňujeme chybějcí část čela šuplíku.

Obr.27: Do nového materiálu je třeba dořezat ozuby.

 

Obr.28: Šuplíky slepíme. Je třeba ohlídat všechny úhly a roviny.

 

 

Obr.29: Dna šuplíků jsme prořezali podél nejhorších prasklin, tak abychom z nich vytvořili zpět kompaktní desku. Vyřezaný materiál a důsledky sesychání jsme nahradili dodaným materiálem.

Obr.30: Dno šuplíku po slepení a vybroušení jasně dokumentuje, nakolik celý stůl opravou „prokoukl“.

 

 

Obr.31: Poškozené pojezdy byly nahrazeny tvrdým dřevem. Pojezdy už byly v minulosti vyměněny, avšak pouze přibitím náhradních pojezdů na tupo k původnímu materiálu.

Obr.32: Pojezdy zpevňují konstrukci stolu.

 

Koza

 

Všechny luby byly relativně v pořádku, stačilo je obrousit a vytmelit, čepy očistit od zbytků lepidla. Po připravení i všech nohou můžeme celou konstrukci slepit. Ke konstrukci stolu po té dočasně přitáhneme desku a v požadované pozici ji zajistíme dřevěnými kolíčky.

 

 

Obr.33: K zajištění kvalitního slepení je potřeba mnohem víc stahovacích ztužidel než by se mohlo na první pohled zdát.

Obr.34: Desku přitáhneme do požadované pozice a zafixujeme skrze luby a svlaky dřevěnými kolíčky.

 

Fotky před povrchovou úpravou

 

 

Obr.35: Čelní pohled na stůl po opravě připravený na povrchovou opravu.

Obr.36: Boční pohled.

 

 

Obr.37: Pohled na desku.

Obr.38: Detail desky – doplněný profil zadní lišty, doplněný materiál na místě původní praskliny, nejhrubší zásahy vytmeleny.

 

 

Obr.39: Bukové kolíčky v kresbě dřeva prakticky zaniknou i před lakem.

Obr.40: Vyčištěné vnitřky šuplíků.

 

Obr.41: Nohy jsou nastavené na výšku, doplněná část plynule navazuje na tvar původní nohy. Díky přistavené židli je vidět, že místo pod lubem stolu už je dostatečné k pohodlnému sezení.

 

Finální fotografie

 

Obr.42: Čelní pohled na hotový stůl včetně kování.

Obr.43: Nově doplněné dřevo bylo domořeno do odstínu odpovídajcího zbytku stolu. Díky vhodně zvolené kresbě tak prakticky splývá s okolím – čelo šuplíku, pata nohy.

 

 

Obr.44: Nastavení nohy je zcela přirozené.

Obr.45: Dosazený materiál na desce je také téměř nerozeznatelný od okolí. Vytmelené části jsou sice stále patrné, ale díky kresbě dřeva už nijak nevynikají.

 

 

Obr.46: Deska jako celek tak má patinu, která k tomuto typu nábytku patří.

Obr.47: A i šuplata už nepředstavují hygienické ryziko, jak tomu bylo u původního stavu.

 

Závěr

 

Tady je tedy shrnutí tohoto článku ve dvou fotkách:

 

 

Obr.48: Stav před opravou.

Obr.49: Stav po restaurování.

A tady se s  vámi rozloučíme. Děkujeme za pozornost.

(text a foto: Restaurátorská dílna Říčany)